Tento text píšu během vánočních svátků, během kterých přemýšlím nad příběhem Josefa, Mariina snoubence, Ježíšova otčíma. Toto přemýšlení se pak přetavilo do kázání na Boží hod vánoční. Josefův příběh je fascinující! Evangelista Matouš nám jej představuje jako člověka, který měl odvahu říct ANO Božímu povolání, byť to nebylo pro něj konformní, byť měl svoje plány a ty Boží mu jej jaksi narušily. Byl ochoten říci ANO, aniž by jakkoli promluvil. Ne že bych předpokládal, že Josef nikdy nemluvil, nicméně v evangeliích nečteme žádnou Josefovu přímou řeč. Oproti Marii a jejímu slavnému Magnificat, tedy modlitby „Má duše velebí Pána!“ U Josefa tomu tak není. Josefovo ANO se totiž zrcadlí v jeho postojích, rozhodnutích, v jeho jednání. Josef je muž činu. Josefovo ANO znamenalo v první řadě poskytnutí své snoubence ochrany před veřejnou potupou a pohaněním. Jeho zbožnost a spravedlnost se projevuje už v úvaze, zda Marii potají neopustit. Bylo by to tak lepší pro ni. Byla by to ostuda v cel...
Jak Duch svatý mluví k člověku? Různými způsoby, formami a pestrými barvami. Protože je to Bůh. Je tvůrčí, není nudný a monotónní. Vždy mě fascinoval příběh Simeona. Duch svatý byl s ním. Duch svatý mu řekl, že nezemře, dokud nespatří Mesiáše. Duch svatý jej vedl do chrámu. Jistě Duch svatý mu dal do úst slova, která pak pronesl jako prorockou řeč o Ježíši, ale i osobní důrazy, které směřoval Ježíšovým rodičům. Navíc se jeho příběh odehrává před letnicemi, tedy v době, kdy bylo docela výjimečné, aby lidé byli takto vedeni Duchem svatým. My žijeme v době jiné, letnice už byly. Duch svatý byl dán všem Ježíšovým učedníkům. Tedy i nám. Podle naší věrouky jej přijímáme při křtu, protože nelze přijmout Krista a nepřijmout Ducha svatého, vlastně přijmout jen část Boha. Spolu s Bohem Synem jsme tedy přijali také Boha Otce a Boha Ducha svatého. Otázka nicméně zůstává: Jak být veden Duchem svatým? Co to vlastně znamená? Být veden Duchem znamená nasloucha...