Přeskočit na hlavní obsah

Ďábelská interpretace Žalmu 91

V době řádění koronavirové infekce se moje mysl často vrací k Žalmu 91. Kdykoli ho čtu, je pro mě velikým povzbuzením. Pomáhá mi obracet můj zrak na Toho, kterému se nic nevymklo z rukou. Tento žalm se stal předmětem spoustu citací na sociálních sítích, zvláště ty pasáže o moru:

"Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti, z morové rány nejprudší" (3.v.), "nezalekneš se noční hrůzy ani střel, jež ve dne létají, morové nákazy, jež tmou se plíží, ani zhoubné rány v čase poledním" (5-6.v.), "žádné neštěstí se ti nepřihodí, rána se vyhne tvému obydlí" (10.v.)...

Viděl jsem některé statusy a setkal jsem se s postojem některých křesťanů, že věřící se nemusí obávat ničeho, jelikož Bůh zaslíbil, že žádná nákaza se nás nedotkne. Dokonce, že koronavirus je Božím trestem pro nevěřící... ale křesťané - ti jsou v bezpečí, vždyť "po tvém boku jich padne tisíc a deset tisíc po tvé pravici, tebe to ale nechá být" (7.v.). Těžký kalibr! Ano, hluboce věřím, že Bůh koná zázraky - včetně nadpřirozené ochrany před nebezpečím. Tyto zázraky často patří do kategorie - nikdy se nedovím, kolikrát se to v mém životě stalo. Co však odmítám, je tvrzení, že Bůh mě vždy a všude ochrání, nic se mi nikdy nemůže stát.

Považuji to za velmi nebezpečný postoj. Už jen proto, že vkládáme Bohu do úst slova, která nikdy neřekl, stavíme na zaslíbeních, které nikdy nezazněly. Jak to že ne? Vždyť je to jasně napsané, černé na bílém! - někdo namítne. Moment... Text, o kterém je řeč je žalmem, poezií, lyrikou. U ní nikdy nesmíme brát doslova každou větu. Spíše nás má vést k zamyšlení: Co tím chtěl básník říci? Za sebe říkám - nemůžeme po Bohu chtít, aby splnil to, co nikdy neslíbil.

Považuij to za velmi sebestředný postoj. Už jen proto, že příběhy křesťanů napříč dějinami tato odvážná tvrzení nepotvrdila. Stačí se podívat na první křesťany, kteří po tisících umírali v římských koloseích. Měli snad tito křesťané málo víry? Nebo je snad Bůh lhářem? Dějiny nám dokumentují, že tato interpretace je mylná. Nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na náš život a na život našich blízkých - prožíváme trápení, soužení, nemoci, někdy nás šípy toho zlého zasáhnou, někdy srazí na kolena... Co když je situace, které čelíme, jen výsledkem toho, že žijeme v hříšném, porušeném světě?

Považuji to za ďábelský postoj. Pozornému čtenáři neunikne pasáž "vždyť kvůli tobě pověřil anděly, na všech tvých cestách aby tě chránili" (11.v.). Ano, přesně tato slova používá ďáběl, když pokouší Ježíše na poušti. "Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. Je přece psáno: Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohu o kámen" (Lk 4,9-11). Ďábel zde cituje Písmo, ale překrucuje jeho význam, úplně stejně, jak to dělají křesťané, kteří přesvědčují sebe i jiné, že se jim nic nemůže stát. Vždyť je napsáno! Nevytrhávejme z kontextu verše a nepřekrucujme je k doložení svého stanoviska. Nenaleťme na ďáblovu interpretaci Žalmu 91, raději odpovězme Tórou: "Je řečeno: Nepokoušej Hospodina, svého Boha!" (Lk 9,12).

Co tím chtěl tedy básník říci? Jaké povzbuzení můžeme plnými doušky čerpat z Žalmu 91? To, že On je s námi nezávisle na okolnostech, které prožíváme. Dokonce je s námi uprostřed soužení - "v dobách soužení budu s ním" (v.15b). Možná že jsem nosičem koronavirové infekce, možná onemocním, možná onemocní mí blízcí. Možná, že budu - jako kazatel - sloužit na pohřbu někoho, koho nemoc zmohla. I v těchto chvílích chci mít jistotu Boží přítomnosti.

"Svět potřebuje vidět, jak se církev modlí" - prohlašují někteří vedoucí velkých a známých sborů v Spojených státech. "Proto nikdy neodvoláme nedělní bohoslužby! Vždyť uprostřed společenství Božího lidu je Boží uzdravující moc! Nic se nám nestane! A ještě to bude svědectvím lidem kolem nás" - to může být jeden z mnoha nebezpečných důsledků ďábelské interpretace Písma.

Řekl bych, že svět potřebuje vidět především to, jak církev pomáhá společnosti, uprostřed které žije - pomoc lidem v nouzi, nákup pro ty, kteří jsou v karanténě, dovoz léků těm, kteří si pro ně nemohou dojít sami a stovky dalších věci. Pokud svět neuvidí křesťany, kteří pomáhají, ať uvidí křesťany, kteří alespoň nepřekážejí. Nejlépe křesťany, kteří sdílí úděl tohoto světa, ale kteří věří, touží a směřují k místu, kde "smrti už nebude, ani nářek, ani křik, ani bolest už nikdy nebude" (Zj.21,4).

Komentáře

  1. Žalm by nás neměl vést k hazardování. Ježíš proto na základě Ďáblovy citace neskočil ze střechy chrámu. Ale nevěřím, že zaslíbení v žalmech nemáme brát jako zaslíbení ale jen jako poezii. Navíc o ochranu před nemocemi slibuje i Mojžíš v textech, který nemají charakter poezie, Nový zákon zaslibuje "na nemocné budou vkládat ruce a ti budou uzdraveni. Slovy dvou nebo tří svědků (zvlášť biblických pisatelů inspirovaných Bohem) je pravda jasně potvrzena

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, asi vím na jaké skupiny a interpretace narazite,a v tom s vámi souhlasím-Nemůžeme si z Bible vybírat to, co se nám zrovna hodí. Osobne, pokud teda muzu pripojit svuj postreh, mi v situaci, jaká je, příjde Vaše zamyšlení trochu jednostranné. Nastal zvláštní čas, kdy se opravdu lidé bojí, a možná, že těm, kdo žijí podle Božího Slova, může Pán Bůh dát i zvláštní zaslíbení, byť se možná zdá, že je to vytrhnuté z kontextu. Zdá se mi, že právě v kruzích CB hrozí spíše to, že snahou o pečlivou kontextualizaci, se obíráme o dobrodružství a odvahu víry, které svět také potrebuje vidět. Ostatně, když nad tím tak přemýšlím, tím modlením toho až tak moc nezkazíme :D Když se církev modlí, většinou moc nepřekáží a myslím, že najdeme v Bibli pár příkladu, že tím může i pomoci ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Správná interpretace a porozumění Božím slibům, nebo soudům v konkrétních situacích záleží na našem vztahu s Bohem, moudrosti a znalosti Písma. Každou chvíli se setkáváme s takovou situací.Kdy se máme přichýlit spíš k zaslíbením o pokoji a uzdravení a kdy k hrozícímu soudu, který začne od chrámu? Pokud to nevím, budu se raději jen ptát, modlit se a mlčet. Navíc- ke slovům žalmu "kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí" máme spět v jejich naplnění, protože mi někdy připadá, že fyzicky bydlíme spíš jako Lot v Sodomě, než Abraham v pustině.

    OdpovědětVymazat
  4. We name it Actual Bonus Value to make it simple that you simply can} evaluate. Among these are 카지노 사이트 some typical slot games which are games of probability that may be} enjoyed on, for example, a virtual fruit machine. Some of the slot games provided are Book Of Light, Cash Pig and Winds Of Wealth. If they deposit over ten mBTC, they might both get a thirty 5 % reload bonus or one hundred and fifty free spins. If they deposit between 2.5 mBTC and 9.9 mBTC, they might both get a fifteen % reload bonus or thirty 5 free spins. Remember that gamers want to|might want to} meet certain conditions before they will entry the bonus.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Církev 2020: Co nás naučil koronavirus

Koronavirová karanténa, která už pomalu odeznívá, přinesla mnoho výzev pro celou společnost, jejíž součástí je i církev. Co jsme se z období, které je již (snad) za námi, naučili?  Kdesi jsem četl vtipný sumář: Naučili jsme se, že 1) život je krátký, 2) smrt je nevyhnutelná, 3) zaměstnání je dočasné, 4) zdraví je hodnotné, 5) zítřek není garantován, 6) věčnost je na dosah a 7) zachránit nás může jen Bůh. Jsem za toto období vděčný. Ne že bych si nepřipouštěl závažnost situace a hrozbu nákazy, ale snažím se vidět v této době příležitost. Příležitost, která se neopakuje. Příležitost, kterou je třeba chytit za pačesy. V pohodlném autě našeho nedělního křesťanství někdo zmáčkl brzdu a my všichni (nepřipoutaní) jsme se rázem ocitli na čelním skle. Někdo nám zavřel modlitebny. Ze dne na den. Co teď? Museli jsme velmi rychle, prakticky z týdne na týden, implementovat nové modely společných setkávání. Někteří se vydali cestou předtočených bohoslužeb s důrazem na vyšší kvalitu přenosu, nako

Čas opustit barikády... aneb co nás naučila přestřelka o manželství stejnopohlavních párů

... nebo alespoň měla naučit... Není to tak dávno, co jsem byl svědkem dosud nevídané přestřelky mezi křesťany na téma "manželství stejnopohlavních párů". Diskuze odhalila mnohé - počínaje komunikačními fauly, kterých se mnozí diskutující dopouštěli, pokračuje neporozuměními vyplývajícími z generačních rozdílů, věroučným a etickým chaosem konče. Chvíli jsem zvažoval, zda do diskuze vstoupím, byl jsem k tomu i vyzván, nakonec jsem odolal a mlčel jsem. Dobrá lekce sebeovládání, doporučuji ji občas aplikovat všem diskutujícím. Teď, když střelný prach opadává, je dobré si říct, co se vlastně stalo a poučit se z toho. Několik mých postřehů: 1) Zbytečně jsme (myslím tím ty, kdo se hlásí ke křesťanství) naletěli na špek tématu, který nám někdo odněkud naservíroval. Tím nechci znevažovat problémy lidí žijících v homosexuálních vztazích, myslím si, že i oni a jejich témata byla zneužita za účelem rozeštvávání společnosti. Opravdu chceme svým chováním podporovat kulturu, ve které se li