Tento text píšu během vánočních svátků, během kterých přemýšlím nad příběhem Josefa, Mariina snoubence, Ježíšova otčíma. Toto přemýšlení se pak přetavilo do kázání na Boží hod vánoční. Josefův příběh je fascinující! Evangelista Matouš nám jej představuje jako člověka, který měl odvahu říct ANO Božímu povolání, byť to nebylo pro něj konformní, byť měl svoje plány a ty Boží mu jej jaksi narušily. Byl ochoten říci ANO, aniž by jakkoli promluvil. Ne že bych předpokládal, že Josef nikdy nemluvil, nicméně v evangeliích nečteme žádnou Josefovu přímou řeč. Oproti Marii a jejímu slavnému Magnificat, tedy modlitby „Má duše velebí Pána!“ U Josefa tomu tak není. Josefovo ANO se totiž zrcadlí v jeho postojích, rozhodnutích, v jeho jednání. Josef je muž činu. Josefovo ANO znamenalo v první řadě poskytnutí své snoubence ochrany před veřejnou potupou a pohaněním. Jeho zbožnost a spravedlnost se projevuje už v úvaze, zda Marii potají neopustit. Bylo by to tak lepší pro ni. Byla by to ostuda v cel...
kazatel CB v Hradci Králové, manžel jedné úžasné a velmi trpělivé ženy, otec tří krásných dcer a jednoho výjimečného syna