Bůh mluví tady a teď

Jak Duch svatý mluví k člověku? Různými způsoby, formami a pestrými barvami. Protože je to Bůh. Je tvůrčí, není nudný a monotónní.

Vždy mě fascinoval příběh Simeona. Duch svatý byl s ním. Duch svatý mu řekl, že nezemře, dokud nespatří Mesiáše. Duch svatý jej vedl do chrámu. Jistě Duch svatý mu dal do úst slova, která pak pronesl jako prorockou řeč o Ježíši, ale i osobní důrazy, které směřoval Ježíšovým rodičům. Navíc se jeho příběh odehrává před letnicemi, tedy v době, kdy bylo docela výjimečné, aby lidé byli takto vedeni Duchem svatým. My žijeme v době jiné, letnice už byly. Duch svatý byl dán všem Ježíšovým učedníkům. Tedy i nám. Podle naší věrouky jej přijímáme při křtu, protože nelze přijmout Krista a nepřijmout Ducha svatého, vlastně přijmout jen část Boha. Spolu s Bohem Synem jsme tedy přijali také Boha Otce a Boha Ducha svatého. Otázka nicméně zůstává: Jak být veden Duchem svatým? Co to vlastně znamená?

Být veden Duchem znamená naslouchat řeči Ducha a být mu poslušný. „Moje ovce slyší můj hlas“ – ujišťuje nás Ježíš v Janově evangeliu. Tak proč Boží řeč neslyším? Nebo ji slyším jen výjimečně? Důvodů může být vícero.

Stěžejní předpoklad k tomu, abych slyšel Boží hlas, je život v přítomnosti. Bůh totiž mluví tady a teď. Nemohu jej uslyšet, pokud žiji v minulosti. Z ní se mohu poučit, nic víc. Neuslyším také Boží hlas, když budu žít svůj život v budoucnosti. Potřebuji vědomě žít dneškem, radovat se z Boží milosti, která je mi dána dnes, vidět příležitosti, které se dějí dnes, zahlédnout Boží jednání, které se děje teď a tady. Ježíš ve výše zmíněném citátu používá čas přítomný — ovce slyší jeho hlas. Možná slyšely v minulosti, možná uslyší v budoucnu, ale nyní slyší tady a teď. Jenže my často žijeme v minulosti, vzpomínáme na křivdy, které se staly v minulosti, nebo naopak vnímáme, že kdysi bylo vše jiné, lepší než dnes. Kdysi Bůh jednal, a teď? Nebo žijeme v budoucnosti, vidíme se, kde budeme za 10 let, plánujeme kroky, které k vysněné budoucnosti vedou. Při tom všem se může stát, že mineme Boží jednání tady a teď.

V první řadě hlas Ducha můžeme a máme zaslechnout pokaždé, když otevřeme Boží slovo. Velmi významně k slyšení Božího hlasu přispívá poctivá hermeneutická práce nad přečteným textem. Autor dopisu Židům je přesvědčen o tom, že „mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna...“ A Syna poznáváme skrze Písmo. Ono svědčí o Něm, On je vyústěním a naplněním celého Písma. O Jeho zjevení se světu a díle záchrany se dozvídáme skrze Bibli. Jeho hlas slyšíme díky pravidelné a poctivé četbě Písma. Je pro mne velmi cenné, když Písmo nečtu jen kvůli své práci, ale čistě pro svůj užitek. Čtu jej pravidelně, během celého roku přečtu celou Bibli. Čtu staré známé texty, které nově ožívají a slyším, jak ke mně skrze ně mluví Boží hlas. O tom, co mi Bůh řekl skrze daný text, se pak sdílím s ostatními, kteří čtou stejné texty spolu se mnou. 

Zcela jistě Bůh ve své komunikaci s námi používá také přímou řeč. Mluví hlasem, který lze zaslechnout. Stejně jak se to stalo Adamovi, Abrahamovi, Mojžíšovi, Samuelovi, Davidovi, Eliášovi, Jeremiášovi a dalším patriarchům a prorokům Staré smlouvy, ale také Zachariášovi, Josefovi, Marii, apoštolu Pavlovi, Filipovi a dalším lidem, kteří žili v období Nové smlouvy. Boží šepot, jak nazývá přímou Boží řeč Bill Hybels (The Power of Whisper: Hearing God, Having Guts to Respond), mohou lidé zaslechnout i dnes. Toto slovo Hospodinovo se už sice nestane součástí kánonu Písma, ale může se stát součástí našeho života. Přiznám se, že ke mně Bůh slyšitelným hlasem nemluví moc často, ale vzpomínám si na jeden moment, kdy Pán takto ke mně promluvil. Byla to otázka, kterou jsem pak ve své mysli slýchal znovu a znovu. Dokud jsem na tu Boží otázku nenašel odpověď.

Bůh k nám občas mluví skrze zrak. „Co vidíš, Jeremiáši?“ – ptá se Hospodin svého proroka. Jednou je to prut mandloně, podruhé vroucí kotel, pak zase koše plné fíků. Tyto viditelné věci se mohou stát inspirací pro Boží slovo, které zazní. Mohou v Boží řeči získat jiný, nový význam. Dívejme se tedy kolem sebe pozorně, Boží duch si může použít to, co zrovna vidíme, k tomu, aby s námi vedl rozhovor. Bůh k nám tedy mluví i skrze vidění.

Jsem si jistý, že Bůh může v rozhovoru s námi použít také naše pocity. Vždyť je stvořil a vykoupil. Občas se mi stává, že mluvím s člověkem, který ve mně vyvolává jisté pocity. Snažím se je nebagatelizovat, mohou se mi hodit, zvláště v pastoračních rozhovorech. Třeba pocit úzkosti, odcizení, nebo naopak pocit, že mluvím s výjimečným člověkem, kterého si Pán hodlá zvláštním způsobem použít. Pochybuji, že apoštol Pavel slyšel Boží řeč v Lystře, aby se více zaměřil na Timotea a vzal ho s sebou. Jistě nebyla jediným měřítkem Timoteova dobrá pověst. Možná to byl pocit, na základě kterého se Pavel rozhodl Timotea pozvat na neobyčejnou a vzrušující cestu učednictví?

Bůh si používá sny, aby k nám skrze ně mluvil. Samotná slova občas neobsáhnou Boží sdělení, proto si používá sny, stejně jak tomu bylo u Josefa, Jákobova syna, i Josefa, snoubence Marie. „V posledních dnech, praví Bůh... vaši starci budou mít sny,“ píše se ve Skutcích i u proroka Joele. Bůh se mnou několikrát mluvil skrze sny. Rozpoznávací znamení, zda je to Boží sen, nebo ne, je pro mě tento: sen obsahuje naléhavost, která je hmatatelná i po probuzení. Mám ve zvyku si tyto sny zapisovat, abych se k nim mohl vracet. Obvykle v tu chvíli nevím, co sen znamená, zpětně však mohu říct, že sny od Boha jsou často o tom, že Bůh mě chce připravit na události, které přijdou. Uvědomuji si v nich jistá nebezpečí a svou zodpovědnost za sebe i ostatní, které mi Pán svěřil. Vždy mě v nich však ujišťuje o své péči i vedení.

Boží hlas můžeme zaslechnout také v našem svědomí. Hlas svědomí se v nás ozývá zvláště tehdy, když stojíme před volbou, která v sobě obsahuje morální rovinu. Je dobré naslouchat svému svědomí.

Někdy se mohou stát Boží řečí k nám bolestivé okolnosti života. Zvláště tehdy, když dosavadní Boží pokusy s námi mluvit selhaly. „Bůh na nás šeptá v našich radovánkách, mluví k nám v našem svědomí, ale volá nás v našich bolestech,“ říká C. S. Lewis (The Problem of Pain). Samozřejmě, ne každé trápení a bolest je Boží řečí, nicméně každou bolest si Bůh může použít k tomu, aby nás k sobě přiblížil, abychom mu více naslouchali. A pamatujme – každá bolest jednou pomine.

Bůh ke mně nejčastěji mluví tak, že mi dá k cestě, po které se mám vydat, hlubokou jistotu, i přes to, že neexistuje žádný vnější důvod se jí vydat. Natož důkaz, na kterém bych mohl stavět. Vyžaduje ode mě kroky víry, které byly dosud vždy odměněny Boží věrností. Lidé tomu nemusí rozumět, protože na jejich otázku „Proč?“ neexistuje logická odpověď. Obvykle odpovídám – protože jsem to tak prožil, protože to tak vnímám. A pokud se jedná o záležitosti celé rodiny, je pro mě důležité, aby stejné vnímání a stejný zážitek měli také mí nejbližší.

Bůh není nijak omezen v komunikaci s námi a může použít jakýkoli komunikační prostředek, aby Jeho řeč byla srozumitelná. Jsem přesvědčen o tom, že Bůh volí takové prostředky, kterým rozumíme a které jsme schopni zachytit. Bůh se i v tomto sklání k člověku a omezuje sám sebe. Zároveň je to pro nás výzva, abychom byli otevření pro nové způsoby Boží řeči, abychom my sami sebe a Hospodina neomezovali tím, že mu nadiktujeme, jak a kdy s námi má mluvit. Pamatujme: On je Pán.

Je něco, co nám brání v slyšení hlasu Ducha? Určitě. Třeba rozličné jiné hlasy, které k nám doléhají. Šum, který s sebou přináší život a služba. Jak tedy rozlišit Boží hlas od jiných hlasů? Jistě nám v tom pomůže ztišení, záměrné ztlumení hlasů a notifikací, které neustále berou naši pozornost. Umění naslouchat je třeba se učit. Něco pravdy bude i na tom, že „pokud s tebou tvůj bůh ve všem souhlasí, možná se snažíš vytvářet si boha podle svých představ, ne podle reality“ (citát vytvořen umělou inteligencí). Na druhou stranu lidé, kteří následují Ježíše, tedy Duch Boží je v nich, by si možná měli přestat klást otázku: „Proč zrovna tato myšlenka by měla pocházet od Boha?“ a začít si říkat: „A proč by nemohla?“

Jistě nemůžeme s naprostou jistotou tvrdit, že to či ono je Boží řečí k nám, je namístě opatrnost ve výrocích typu: „Pán mi řekl, že...!“ Nakonec se vše pozná po ovoci. Domnělé Boží výroky nevyjímaje. V době, když jsem se ženil, hodně frčela průpovídka: „Pán mi řekl, abych si tě vzal za ženu.“ Alespoň v kruzích, ve kterých jsem se pohyboval. Přemýšlel jsem, zda ji také použít, nakonec jsem jednoduše Katku požádal o ruku. Bez zbožných frází. Rozhodl jsem se správně. Kdybych tuto frázi použil, nepomohl bych si. Zřejmě by znamenala v našem vztahu stopku. Některé věci jsou jednoduše otázkou volby, třeba co se týká životního partnera. Vyber si, koho budeš milovat, a pak miluj toho, koho sis vybral.

Otázkou je, zda lze vždy oddělit Boží hlas od lidského. Vždyť Boží hlas je do značné míry lidskou interpretací, stejně jako leckterý lidský nápad může být inspirován Bohem, aniž by dotyčný měl s Bohem něco společného. Proto bych otázku „zda“ umenšil a obrátil naši pozornost na otázky „jak“ a „kdy“.

Přeji vám tedy mnoho skvělých zážitků s Bohem, kéž slyšíte a rozpoznáváte Boží hlas v mnoha podobách, kéž se kocháte Boží přítomností a kéž jste Božímu hlasu poslušni.

„Všichni, kdo se dají vést Božím duchem, jsou totiž Božími syny.“ (Ř 8,14)
 
 
Psáno pro časopis Brána 12/2023