Přeskočit na hlavní obsah

Co nám vzala koronavirová pandemie?

Můj předchozí blog se týkal jiného pohledu na koronavirovou pandemii. Mou touhou bylo přinést pohled vděčnosti, radosti a naděje do doby strachu a nejistoty. Ale stejně tak jak současná situace může být pro nás příležitostí, může se rovněž stát hrozbou. Může nás posílit, nebo semlít. Jisté je, že nás tato doba poznamená, už nikdy nebudeme stejní. Vyjdeme z ní proměněni.

Co nám tedy vzala koronavirová pandemie? V čem nás může negativně poznamenat? V čem nás ohrožuje?

Odhaluje tmavá zákoutí našich vztahů. Někde jsem četl vtipnou poznámku, že teď, když musím žít v jedné domácnosti se svou manželkou takřka non-stop, jsem si všiml, že je to docela fajn ženská s dobrými názory. Znám manželství a rodiny, které krize posílila, stmelila, sjednotila. Zrovna tak si uvědomuji, že za zdmi některých domů a dveřmi bytů se odehrává docela jiný scénář. Manželé najednou zjišťují, koho si vlastně vzali, rodiče zjišťují, jak vychovali svoje děti. Překvapují se navzájem svými reakcemi. Nepoznávají sami sebe. Pod tlakem vyplouvají na povrch nevyřešené věci z minulosti. Otcové, pro kterých zaměstnání bylo jistým druhem úniku od rodiny, jsou toho úniku zbaveni. Nervozita stoupá.

Krize z nás sundává masky pohody, úsměvů a povrchních odpovědí. Odhaluje to, na čem jsme zbudovali vztah se svými blízkými. Nakolik jsme do něj investovali. Teď se nám vrací výnos našich investic. V mnohých rodinách je toto zúčtování děsivé.


Obnažuje základy našich životů. Na čem stavíme náš život? Co je pro nás důležité? Jaké hodnoty zastáváme? Na základě čeho se rozhodujeme? V době běžného životního rytmu (práce-rodina-odpočinek-koníčky) si leccos můžeme nalhávat. Krize však toto vše prověří a nemilosrdně vyhodnotí, zda je to opravdu takové, jak deklarujeme.

V Bibli je příběh o dovu stavitelích, jeden z nich postavil základy svého domu na skále, druhý na písku. Na první pohled byly oba domy velmi podobné. To, co prověřilo jejich základy, byla bouřka. Dům na písku pod náporem vln se zbořil, zatímco dům na skále zůstal stát.

Papež František řekl: "Tato bouře snímá masku a ukazuje naši zranitelnost, odhaluje povrchní jistoty, na kterých jsme vystavěli naše plány a zvyky".


Odkrývá naše vlastní nitro. Chci být zde velmi osobní. Krize je příležitostí k tomu, aby se projevilo, jaký ve skutečnosti jsem. Co se skrývá pod povrchem mého slušného chování? Sobectví a zloba. Moment - namítnete - a co ta spousta dobra a solidarity, které iniciovala krize? Stejně jako některá manželství může krize posílit a stmelit, může také vyvolat vlnu dobra. Leč zdaleka ne u všech. Člověk je tvor na výsost sobecký - stačí mu vzít jistoty, které dosud měl, omezit jeho práva, nebo stačí, že ucítí příležitost ke zlu a rázem se v něm probouzí dřímající zlobr. Nemusíme zacházet tak daleko. Stačí, když dostane strach. Běží do obchodu, aby koupil alespoň tunu toaletního papíru.

Dietrich Bonhoeffer napsal ve svém díle "Etika" tato slova: "V bouři se slabiny lidské povahy odhalují zřetelněji než v tichém proudu klidných časů".


Chci končit pozitivním nádechem. Uvědomení si "démonů", které číhají v každém z nás, se může stát začátkem naší vlastní proměny. Dosud jsme totiž neměli důvod cokoli měnit, teď ten důvod máme. Důvodem je odhalení naší hříšné podstaty. Doteď jsme si leccos o sobě mohli nalhávat, třeba že jiní jsou na tom podstatně hůř, že to s námi není zas tak špatné... teď si musíme přiznat, že potřebujeme vnitřní proměnu. Je jasné, že sami na to nestačíme, potřebujeme pomoc odborníka. Co takhle pomoc někoho, kdo nás stvořil a zná nás dokonale? Toho, který vymyslel manželství a ví jak na to? Toho, který zná naši budoucnost a má o nás péči?

"Bože, prosím, dej, ať tato doba se může stát příležitostí začít znovu a jinak. Prosím, proveď mě procesem proměny. Bože, uchop mě pevně za ruku - pojďme společně vstříc lepší budoucnosti".

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ďábelská interpretace Žalmu 91

V době řádění koronavirové infekce se moje mysl často vrací k Žalmu 91. Kdykoli ho čtu, je pro mě velikým povzbuzením. Pomáhá mi obracet můj zrak na Toho, kterému se nic nevymklo z rukou. Tento žalm se stal předmětem spoustu citací na sociálních sítích, zvláště ty pasáže o moru:

"Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti, z morové rány nejprudší" (3.v.), "nezalekneš se noční hrůzy ani střel, jež ve dne létají, morové nákazy, jež tmou se plíží, ani zhoubné rány v čase poledním" (5-6.v.), "žádné neštěstí se ti nepřihodí, rána se vyhne tvému obydlí" (10.v.)...

Viděl jsem některé statusy a setkal jsem se s postojem některých křesťanů, že věřící se nemusí obávat ničeho, jelikož Bůh zaslíbil, že žádná nákaza se nás nedotkne. Dokonce, že koronavirus je Božím trestem pro nevěřící... ale křesťané - ti jsou v bezpečí, vždyť "po tvém boku jich padne tisíc a deset tisíc po tvé pravici, tebe to ale nechá být" (7.v.). Těžký kalibr! Ano, hluboce věřím, že Bůh koná záz…

K čemu je dobrá koronavirová pandemie?

Ano, koronavirová pandemie ohrožuje naše zdraví i naše životy. Byť panika není na místě, opatrnost jistě ano. Města se vylidňují, těch pár jedinců, kteří běží do lékárny nebo do obchodu, dávají mnohem větší pozor na sebe i na ostatní. Dodržují rozestupy, myjí si ruce, nosí roušky, někdy i rukavice. Ten malý, lidským zrakem neviditelný vir rozhodně není naším přítelem. A nebudu se tvářit, že je. Nicméně kladu si otázku, zda to zlé, čeho se obáváme, co na nás útočí, může být k něčemu dobré?

Ano, může být. Přiznám se, že pro mě je tato doba v jistém smyslu darem. Pokud se vám jeví tento výraz jako nepatřičný, příliš troufalý, tak snad se shodneme, že tato doba může být pro nás alespoň příležitostí. Poskytuje nám totiž:


Příležitost k zastavení. Doba předkoronavirová byla příliš rychlá. A neustále zrychlovala. Teď se vše zastavuje. Až na výjimky nemůžeme vycházet z domu, zaměřujeme se jen na zajištění těch nejzákladnějších lidských potřeb. Zjišťujeme, že velká část naší aktivity, kterou jsm…

Starší jako modlitební jednotka

Vnímám úkol staršovstva především v duchovní službě, a to službě modlitebníka. Starší by měl být člověkem modlitby, pak až činu.

Modlitba je neviditelný základ všeho, co se děje ve sboru. Jako mladý vikář jsem se ptal zkušenějších, čím mám ve sboru začít, jak uchopit svoji službu, čemu dát prioritu. "Až budeš na novém místě, navštiv nejdříve všechny členy sboru" - říkali ti, kteří měli pastýřské obdarování. "Přemýšlej nad směřováním sboru a pracuj nad strategickým plánem" - říkali ti s apoštolským rozhledem. "Zaměř se na kvalitní kázání a vyučování" - radili učitelé. Já je neposlechl. Dříve, než jsme se staršovstvem otevřeli otázku vize, než jsme připravili tématický plán kázání, než se mi povedlo navštívit alespoň některé členy a seznámit se s nimi, inspiroval jsem staršovstvo a sbor, abychom vstoupili do řetězového půstu a modliteb. Dodnes mám v kanceláři arch, který jsme vyvěsili na dřevěné obložení u vchodu do modlitebny tak, aby byl všem na očích. Ka…