... nebo alespoň měla naučit...
Není to tak dávno, co jsem byl svědkem dosud nevídané přestřelky mezi křesťany na téma "manželství stejnopohlavních párů". Diskuze odhalila mnohé - počínaje komunikačními fauly, kterých se mnozí diskutující dopouštěli, pokračuje neporozuměními vyplývajícími z generačních rozdílů, věroučným a etickým chaosem konče. Chvíli jsem zvažoval, zda do diskuze vstoupím, byl jsem k tomu i vyzván, nakonec jsem odolal a mlčel jsem. Dobrá lekce sebeovládání, doporučuji ji občas aplikovat všem diskutujícím.
Teď, když střelný prach opadává, je dobré si říct, co se vlastně stalo a poučit se z toho. Několik mých postřehů:
1) Zbytečně jsme (myslím tím ty, kdo se hlásí ke křesťanství) naletěli na špek tématu, který nám někdo odněkud naservíroval. Tím nechci znevažovat problémy lidí žijících v homosexuálních vztazích, myslím si, že i oni a jejich témata byla zneužita za účelem rozeštvávání společnosti. Opravdu chceme svým chováním podporovat kulturu, ve které se lidem předhodí "špek", o který se všichni zuřivě poperou? Proč církev reaguje reaktivně? Kdy jsme rezignovali na proaktivní komunikaci, na jednu ze svých rolí - otevírat témata, o kterých se bude v naší společnosti mluvit?
2) Postoj církve, nebo alespoň jejich představitelů, je důležitý. V pluralitní společnosti má své místo. Ať hlas církve a jejich členů zazní! Nejsme přece nějaká oddělená entita, jsme součástí společnosti. Ale pokud zaznívá, ať je srozumitelný dnešní společnosti. Ne vždy se musí hlas církve lidem líbit, ne vždy nám musí tleskat. Ale jeho forma by měla být na míru 21. století. Žel jsem v některých prohlášeních cítil závan minulosti v podobě autoritativního jazyka a ztěží pochopitelných imperativů. Tak to prostě je a ty se s tím nějak srovnej. Komunikovat se totiž musí umět.
3) V mnohých rádoby prohlášeních zásadně chyběla pastorační rovina, kterou nelze od té teologické oddělit. Je hezké, že víme, co na to Bible, ale pokud chybí Kristovský postoj milosrdenství a přijetí, je nám to k ničemu. Klidně buďme zastánci vysokých etických standardů a konzervativní teologie, současně s tím však neztraťme Kristův zájem o člověka, Kristovu lásku, jednoduše Kristův vztah k lidem. To, co lidi ke Kristu přitahovalo, nebylo jeho učení, byl to Kristus sám, bylo to jeho jednání s lidmi. Učení je leckdy pobuřovalo, někdy uráželo. Mám pocit, že dnes je tomu naopak. Snažíme se přizpůsobit biblické učení, ale naše jednání a naše postoje lidi odrazují.
4) Nabídněme alternativu v podobě láskyplných vztahů v kvalitních manželstvích. Ukazovat na to, co je dle našeho porozumění zvrácené, je jedna věc - to umíme, teď ještě nabídnout alternativu. Žít ji. Být otevřenou knihou pro ostatní. To neznamená, že máme mít vždy dokonalé vztahy, úplně postačí, když budeme zachovávat to, k čemu jsme se vstupem do manželství zavázali. K lásce a věrnosti v dobrém i ve zlém. A vezměme na vědomí, že naše konzervativní manželství skutečně neohrozí homosexuální dvojice od vedle, ohrozí ji naše vlastní myšlenky a činy. Před tím, než kážeme druhým, kažme sami sobě.
5) Nezapomínejme na to, k čemu byla církev povolána. Co je posláním církve v každé době, i v té dnešní. Nezaměňujme nepřítele. V době, kdy se tasily zbraně, jsem zveřejnil na svém FB profilu post "Posláním církve je činit Ježíšovi učedníky". A hned poté zveřejnil sérii fotografií se slavnosti ustavení nového sboru v Opavě-Elimu. Je jednoduché nechat se zmást, odhlédnout od toho, k čemu je na zemi církev a začít se zabývat věcmi, kterými se zabývat nemáme. Tvořit barikády a střílet do sebe navzájem skutečně není smyslem naší existence.
6) Nebojme se diskuze na celocírkevní úrovni o složitých a výbušných tématech, mezi ně jistě patří manželství stejnopohlavních párů. Neustojíme výzvy dnešní doby, dokud o nich nebudeme mluvit a nalézat společné postoje. Mluvit s úctou, pokorou, poučeně. Ale mluvit. Nelze takto závažná témata promlčet. I za cenu toho, že se neshodneme nebo že zjistíme, že se musíme rozejít.
Slezme z barikád dolů, spočítejme zraněné a mrtvé, čiňme pokání z naší pýchy, bohorovnosti, kamenů, které letěly vzduchem. A příště, příště mějme na paměti Kristova slova: "Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou" (Mt 26,52).
Moudře sepsáno ❤️
OdpovědětVymazat