Matúš Kušnír

V době řádění koronavirové infekce se moje mysl často vrací k Žalmu 91. Kdykoli ho čtu, je pro mě velikým povzbuzením. Pomáhá mi obracet můj zrak na Toho, kterému se nic nevymklo z rukou. Tento žalm se stal předmětem spoustu citací na sociálních sítích, zvláště ty pasáže o moru: "Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti, z morové rány nejprudší" (3.v.), "nezalekneš se noční hrůzy ani střel, jež ve dne létají, morové nákazy, jež tmou se plíží, ani zhoubné rány v čase poledním" (5-6.v.), "žádné neštěstí se ti nepřihodí, rána se vyhne tvému obydlí" (10.v.)... Viděl jsem některé statusy a setkal jsem se s postojem některých křesťanů, že věřící se nemusí obávat ničeho, jelikož Bůh zaslíbil, že žádná nákaza se nás nedotkne. Dokonce, že koronavirus je Božím trestem pro nevěřící... ale křesťané - ti jsou v bezpečí, vždyť "po tvém boku jich padne tisíc a deset tisíc po tvé pravici, tebe to ale nechá být" (7.v.). Těžký kalibr! Ano, hluboce věřím, že Bůh ...

Jaká kritéria by měl dotyčný splnit, aby se mohl stát starším sboru? Všichni chceme ve staršovstvu lidi schopné, kreativní, zručné, duchovně obdarované, manažersky schopné, odvážné... neměli by tam být žádní ňoumové! Jistě! Jak by kazatel vybudoval akceschopný tým z lidí, kteří nic neumí? Nový zákon nám nabízí trochu jiná kritéria, která máme mít na zřeteli, uvažujeme-li o staršovství (1.Tim 3,1-7; Tit 1,6-9). O schopnostech se tam mluví pramálo, převládají charakterové vlastnosti. Ku příkladu bezúhonnost, věrnost v manželství, střídmost, rozvážnost, pohostinnost, vlídnost, snášenlivost, nezištnost... Neměli bychom se tedy řídit tím, co dotyčný umí, ale především tím, jaký je. Přece jen je důležitá jedna schopnost, na tu jsme jaksi v našem úvodním výčtu zapoměli. Schopnost vyučovat Boží slovo. Zřejmě se Pavlovi nejdná o to, aby starší byl teologicky vzdělán, jedná se o hluboké porozumění tomu, že pokud starší má vést Boží stádo a pečovat o ně, má se tak dít prostřednictvím vyuč...

V minulém příspěvku jsem napsal, že jsem spoustu radám, coby začínající kazatel, nenaslouchal. Dnes budu psát o radě, kterou jsem naopak poslechl, resp. neustále se rozhoduji jí naslouchat. Byl to můj mentor, duchovní otec, vzor v pastýřské službě, kterému jsem dal otázku, co by mi poradil na začátku mé služby duchovního. Jeho odpověď byla stručná, dodnes mi však zní v uších: "Matúši, vím, že miluješ Boha, miluj také lidi, kterým budeš sloužit". Tečka. Ticho. Nic víc. Opravdu? Žádný seznam, žádné priority, žádné úkoly, žádná varování? Miluj Boha a lidi. Jako by v této větě bylo obsaženo vše. Vše podstatné. Začal jsem se tímto doporučením řídit a totéž očekávám od starších, kteří stojí v duchovní službě spolu se mnou. Motivace lásky je ve službě stěžejní. Dokonce si myslím, že pokud je ve staršovstvu někdo, kdo má jinou motivaci - cítí tlak okolí, že by měl být starší nebo nikdo jiný nechtěl, nebo naopak vnímá tuto službu jako prestižní pozici a potřebuje si něco dokázat - n...

Vnímám úkol staršovstva především v duchovní službě, a to službě modlitebníka. Starší by měl být člověkem modlitby, pak až činu. Modlitba je neviditelný základ všeho, co se děje ve sboru. Jako mladý vikář jsem se ptal zkušenějších, čím mám ve sboru začít, jak uchopit svoji službu, čemu dát prioritu. "Až budeš na novém místě, navštiv nejdříve všechny členy sboru" - říkali ti, kteří měli pastýřské obdarování. "Přemýšlej nad směřováním sboru a pracuj nad strategickým plánem" - říkali ti s apoštolským rozhledem. "Zaměř se na kvalitní kázání a vyučování" - radili učitelé. Já je neposlechl. Dříve, než jsme se staršovstvem otevřeli otázku vize, než jsme připravili tématický plán kázání, než se mi povedlo navštívit alespoň některé členy a seznámit se s nimi, inspiroval jsem staršovstvo a sbor, abychom vstoupili do řetězového půstu a modliteb. Dodnes mám v kanceláři arch, který jsme vyvěsili na dřevěné obložení u vchodu do modlitebny tak, aby byl všem na očích. K...

Rozhodl jsem se začít psát blog. Jednak mě k tomu kdysi dávno vybídl David Novák, dnes předseda Rady Církve bratrské, jednak v poslední době zjišťuji, že blog může být praktickou pomůckou, na kterou mohu snadno odkázat při mých přednáškách na různá témata. Jsem kazatel, proto se zde budou občas objevovat zamyšlení nad textem Písma. Jsem také vedoucí v mém sboru Církve bratrské v Opavě, tedy budu psát o roli a odpovědnosti vedoucího. Jsem také vášnivý čténář, kromě teologických publikací čtu knihy z oblasti leadershipu. Těší mě, když se díky dobrému vedení daří organizaci překročit vlastní stín, nadchnout ostatní pro dobrou věc a táhnout společně za jeden provaz. Nejsem však teoretik a scholastik, budu tedy psát pouze o tom, co se povedlo uplatnit do kontextu naší kultury, co jsem zažil a čeho byl svědkem. Jsem však především Boží dítě, proto je mou vášní vše, co je spojeno s Kristem, Biblí a církví. Jsem nadšený do myšlenky zakládání nových sborů - vyzkoušené formy misijní práce, a...