Přeskočit na hlavní obsah

Starší miluje lidi, kterým slouží

V minulém příspěvku jsem napsal, že jsem spoustu radám, coby začínající kazatel, nenaslouchal. Dnes budu psát o radě, kterou jsem naopak poslechl, resp. neustále se rozhoduji jí naslouchat. Byl to můj mentor, duchovní otec, vzor v pastýřské službě, kterému jsem dal otázku, co by mi poradil na začátku mé služby duchovního. Jeho odpověď byla stručná, dodnes mi však zní v uších: "Matúši, vím, že miluješ Boha, miluj také lidi, kterým budeš sloužit". Tečka. Ticho. Nic víc. Opravdu? Žádný seznam, žádné priority, žádné úkoly, žádná varování? Miluj Boha a lidi. Jako by v této větě bylo obsaženo vše. Vše podstatné.

Začal jsem se tímto doporučením řídit a totéž očekávám od starších, kteří stojí v duchovní službě spolu se mnou. Motivace lásky je ve službě stěžejní. Dokonce si myslím, že pokud je ve staršovstvu někdo, kdo má jinou motivaci - cítí tlak okolí, že by měl být starší nebo nikdo jiný nechtěl, nebo naopak vnímá tuto službu jako prestižní pozici a potřebuje si něco dokázat - nemá tam co dělat. Je dobré si to hned na prvním staršovstvu ujasnit - pokud není motivací ke službě láska, ať raději sám a dobrovolně odejde. Ušetříme si pak navzájem mnohá "překvapení".

Abychom si dobře rozuměli - nemyslím si, že je třeba milovat všechny lidi, ono to ani dost dobře nejde. Jen Jeden miloval a miluje celý svět. Jde o vztah lásky k lidem, kteří mi byli svěřeni, za které jsem zodpovědný, které ovlivňuji a oni mě. Ještě jedno ujištění - pokud hovořím o lásce, nemám na mysli pouhý cit, ale především rozhodnutí. Rozhodnutí milovat.

Líbí se mi přístup apoštola Pavla ke službě. V druhé části dopisu římským křesťanům rámuje konkrétní příklady služby vzájemnou bratrskou láskou. "Láska ať je bez přetvářky... Milujte se navzájem bratrskou láskou" (Ř 12,9-10). Pavel tato slova napíše dříve, než výzvu k pohostinnosti, štědrosti, horlivosti, trpělivosti a vytrvalosti. Na závěr toho oddílu se k lásce vrací a zdůrazňuje: "Nikomu nedlužte nic, než vzájemnou lásku. Kdo miluje druhého totiž naplnil Zákon... Láska bližnímu nikdy neublíží - proto je naplněním Zákona láska" (Ř 13,8-10).

Láska staví naše jednání, naše činy do správného rámce, kontextu. Do kontextu Božího království, kde důvodem všeho, co Bůh učinil, činí a učiní je láska k člověku.

Uvedu tři roviny ve službě staršího, ke kterým ho vede láska. Protože jsem součástí týmu a bytostně se to týká také mě, použiji číslo množné.

1. Láska k lidem nás vede k služebnému vedení. Tento styl vedení je opakem despotismu, sevřené pěsti, nadřazenosti, přílišné kontroly, snahy vládnout. Láska k bližnímu nás naopak vede k tomu, abychom svůj vliv uplatňovali skrze postoj služebníka. Vzorem nám je náš Pán, který se vzdal svého práva být roven Bohu, přijal postoj služebníka (Fil 2,5-8). Starší, který miluje lidi, se ptá: Jak ti mohu sloužit?

2. Láska nás vede k tomu, abychom se obětovali pro druhé. Upozadili sami sebe, své pohodlí, neustále porušovali svůj status Q a překračovali komfortní zónu. Sloužili druhým nad rámec svých povinností. Neutekli při prvním nezdaru. Právě láska ke stádu odlišuje pastýře od nádeníka. Důvodem nádeníkova útěku od ovcí, když vypukne krize, je to, že "na ovcích mu nezáleží" (J 10,13). Starší, který miluje lidi, se ptá: Co ještě mohu pro tebe udělat?

3. Láska nám dává autoritu stát v pravdě. Pavlovy dopisy sborům se místy nečtou příjemně. Určitá ráznost a ostří v nich obsažené má původ v Pavlově lásce k adresátům apoštolských dopisů. Láska k nim mu dává pravomoc být místy i důrazný. Láska to nejsou jen pochvaly, hlazení, povzbuzení - láska má též druhou stranu mince, a tou je milost stát v pravdě a neublížit si navzájem. Chraň nás Pán Bůh před lidmi, kteří se rozhodli sdělovat "pravdu" bez toho, aby jim na nás záleželo, aby se za nás modlili, aby nás měli rádi. Zaťatých pěstí, rudých obličejů a stisknutých čelistí už bylo dost. Starší, který miluje lidi, se ptá: Jak ti mohu pomoct porozumět Boží pravdě, kterou potřebuješ přijmout?

Kontrolujme pravidelně svou motivaci ke službě. Pokud tou není láska, tak "Houston, we have a problem!" - máme problém. Zásadní problém. Chybu v systému. Nesprávný vzorec. Východiskem by mohla být modlitba: "Bože, ukaž mi, jak ty vidíš mě, jak vidíš lidi kolem mě. Dej mi prožít to, jak moc mě máš rád".

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Církev 2020: Co nás naučil koronavirus

Koronavirová karanténa, která už pomalu odeznívá, přinesla mnoho výzev pro celou společnost, jejíž součástí je i církev. Co jsme se z období, které je již (snad) za námi, naučili?  Kdesi jsem četl vtipný sumář: Naučili jsme se, že 1) život je krátký, 2) smrt je nevyhnutelná, 3) zaměstnání je dočasné, 4) zdraví je hodnotné, 5) zítřek není garantován, 6) věčnost je na dosah a 7) zachránit nás může jen Bůh. Jsem za toto období vděčný. Ne že bych si nepřipouštěl závažnost situace a hrozbu nákazy, ale snažím se vidět v této době příležitost. Příležitost, která se neopakuje. Příležitost, kterou je třeba chytit za pačesy. V pohodlném autě našeho nedělního křesťanství někdo zmáčkl brzdu a my všichni (nepřipoutaní) jsme se rázem ocitli na čelním skle. Někdo nám zavřel modlitebny. Ze dne na den. Co teď? Museli jsme velmi rychle, prakticky z týdne na týden, implementovat nové modely společných setkávání. Někteří se vydali cestou předtočených bohoslužeb s důrazem na vyšší kvalitu přenosu, nako

Co nám vzala koronavirová pandemie?

Můj předchozí blog se týkal jiného pohledu na koronavirovou pandemii. Mou touhou bylo přinést pohled vděčnosti, radosti a naděje do doby strachu a nejistoty. Ale stejně tak jak současná situace může být pro nás příležitostí, může se rovněž stát hrozbou. Může nás posílit, nebo semlít. Jisté je, že nás tato doba poznamená, už nikdy nebudeme stejní. Vyjdeme z ní proměněni. Co nám tedy vzala koronavirová pandemie? V čem nás může negativně poznamenat? V čem nás ohrožuje? Odhaluje tmavá zákoutí našich vztahů. Někde jsem četl vtipnou poznámku, že teď, když musím žít v jedné domácnosti se svou manželkou takřka non-stop, jsem si všiml, že je to docela fajn ženská s dobrými názory. Znám manželství a rodiny, které krize posílila, stmelila, sjednotila. Zrovna tak si uvědomuji, že za zdmi některých domů a dveřmi bytů se odehrává docela jiný scénář. Manželé najednou zjišťují, koho si vlastně vzali, rodiče zjišťují, jak vychovali svoje děti. Překvapují se navzájem svými reakcemi. Nepoznávají sami