Přeskočit na hlavní obsah

Starší ovlivňuje Boží lid Božím slovem

Jaká kritéria by měl dotyčný splnit, aby se mohl stát starším sboru? Všichni chceme ve staršovstvu lidi schopné, kreativní, zručné, duchovně obdarované, manažersky schopné, odvážné... neměli by tam být žádní ňoumové! Jistě! Jak by kazatel vybudoval akceschopný tým z lidí, kteří nic neumí?

Nový zákon nám nabízí trochu jiná kritéria, která máme mít na zřeteli, uvažujeme-li o staršovství (1.Tim 3,1-7; Tit 1,6-9). O schopnostech se tam mluví pramálo, převládají charakterové vlastnosti. Ku příkladu bezúhonnost, věrnost v manželství, střídmost, rozvážnost, pohostinnost, vlídnost, snášenlivost, nezištnost... Neměli bychom se tedy řídit tím, co dotyčný umí, ale především tím, jaký je.

Přece jen je důležitá jedna schopnost, na tu jsme jaksi v našem úvodním výčtu zapoměli. Schopnost vyučovat Boží slovo. Zřejmě se Pavlovi nejdná o to, aby starší byl teologicky vzdělán, jedná se o hluboké porozumění tomu, že pokud starší má vést Boží stádo a pečovat o ně, má se tak dít prostřednictvím vyučování Božího slova. Nic ostřejšího, důležitějšího, věrohodnějšího, nic díky čemu by se Bůh mohl svému lidu srozumitelněji zjevit a víc ho oslovit, nemáme. Snad ještě kromě vlastního příkladu (Tit 2,7). Boží slovo a osobní příklad jsou nástroji, kterými mají starší vést Boží lid.

"Starší musí vyučovat pravdu a vyvracet omyly. Musí být schopen přinášet evangelium a bojovat jím proti nápadným i nenápadným lžím, které nepozorně pronikají do rodiny víry. Musí vnášet Boží slovo do života Božího lidu, protože Ježíš skrze toto slovo kraluje své církvi" (Porterbrook, Vedení, s.7-8).

Starší by tedy měl umět vést diskuzi o biblickém textu, měl by zvládnout krátké biblické zamyšlení, biblický úvod, některý snad i kázání. Je-li schopnost učit opravdu schopností, je možné ji nabýt. Pro nás, opavské starší, je to velké téma. V současném složení staršovstva pouze jeden dokáže bez obtíží kázat (mimo staršovstvo jich dokáže vícero), dalším dvěma mohu bez obav svěřit vedení biblické hodiny (jsou schopni si připravit krátký výklad biblického textu), a jeden bez obtíží svládne vést rozhovor nad textem Božího slova. Chci jim (i sobě) však poskytnout příležitost učit se a růst v této oblasti, proto dle potřeby (nejméně jednou za volební období) zajišťuji konání seminářů, které splňují naše požadavky v této oblasti. Naposledy to byly kurzy Horizonty (https://etspraha.cz/cs/branches/public_courses).

I Písmo má pravidla, která musíme při jeho výkladu brát na zřetel a musíme se je učit používat. Není přípustné, aby starší byl schopen říci pouze to, co jemu osobně daný text "dává" a jak ho "oslovuje". To je nám houby platné, potřebujeme vědět, co text skutečně říká, jak to říká, proč to říká, komu to říká a co to znamená pro nás, kteří žijeme v době na míle vzdálené od té, ve které bibličtí autoři píší své texty. Navíc je třeba rozpoznat žánr, dát pozor na jeho specifika, zabývat se kontextem, pracovat s různými překlady a v neposlední řadě učit se používat ve svém kázání ilustrace a nabídnout uchopitelnou aplikaci. Platí, že dobrý vedoucí (kazatel) nemůže hodit svůj tým do hluboké vody s nadějí, že se neutopí. Kázání je hluboká voda, a proto je třeba nabídnout kázajícím školení a umožnit jim růst.

Jsem milovníkem nových sborů, fandím jim a všemožně je podporuji. Kázání je však slabinou mnoha z nich. Promluvám sice říkají kázání, ve skutečnosti se jedná spíše o přednášky, která se jen lehce otřou o Boží slovo. Slouží ono jako podpůrný argument pro teze přednášejícího. Jistě, jsou chytlavé a víc cool. Pokud však rezignujeme na poctivou exegetickou práci s textem a prodáme ji za "srozumitelnost" (řekl bych až nízkoprahovost), obávám se, že žádný nástroj k proměně lidského života nám již nezůstane. Nejsem zastáncem nesrozumitelných a nudných kázání, ale kázání vůbec nemusí být nudná nebo nesrozumitelná! O důvod víc, proč se důkladně věnovat přípravě ke kázání ve všech typech sborů, ať už nově založených nebo letitých.

To vše má jeden cíl, aby Bůh měl co největší prostor jednat se svým lidem, oslovovat ho, povzbuzovat, napomínat, utěšovat a vést. Pokud starší odmítá pracovat s biblickým textem, prostor pro Boží oslovení se značně zužuje.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ďábelská interpretace Žalmu 91

V době řádění koronavirové infekce se moje mysl často vrací k Žalmu 91. Kdykoli ho čtu, je pro mě velikým povzbuzením. Pomáhá mi obracet můj zrak na Toho, kterému se nic nevymklo z rukou. Tento žalm se stal předmětem spoustu citací na sociálních sítích, zvláště ty pasáže o moru:

"Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti, z morové rány nejprudší" (3.v.), "nezalekneš se noční hrůzy ani střel, jež ve dne létají, morové nákazy, jež tmou se plíží, ani zhoubné rány v čase poledním" (5-6.v.), "žádné neštěstí se ti nepřihodí, rána se vyhne tvému obydlí" (10.v.)...

Viděl jsem některé statusy a setkal jsem se s postojem některých křesťanů, že věřící se nemusí obávat ničeho, jelikož Bůh zaslíbil, že žádná nákaza se nás nedotkne. Dokonce, že koronavirus je Božím trestem pro nevěřící... ale křesťané - ti jsou v bezpečí, vždyť "po tvém boku jich padne tisíc a deset tisíc po tvé pravici, tebe to ale nechá být" (7.v.). Těžký kalibr! Ano, hluboce věřím, že Bůh koná záz…

K čemu je dobrá koronavirová pandemie?

Ano, koronavirová pandemie ohrožuje naše zdraví i naše životy. Byť panika není na místě, opatrnost jistě ano. Města se vylidňují, těch pár jedinců, kteří běží do lékárny nebo do obchodu, dávají mnohem větší pozor na sebe i na ostatní. Dodržují rozestupy, myjí si ruce, nosí roušky, někdy i rukavice. Ten malý, lidským zrakem neviditelný vir rozhodně není naším přítelem. A nebudu se tvářit, že je. Nicméně kladu si otázku, zda to zlé, čeho se obáváme, co na nás útočí, může být k něčemu dobré?

Ano, může být. Přiznám se, že pro mě je tato doba v jistém smyslu darem. Pokud se vám jeví tento výraz jako nepatřičný, příliš troufalý, tak snad se shodneme, že tato doba může být pro nás alespoň příležitostí. Poskytuje nám totiž:


Příležitost k zastavení. Doba předkoronavirová byla příliš rychlá. A neustále zrychlovala. Teď se vše zastavuje. Až na výjimky nemůžeme vycházet z domu, zaměřujeme se jen na zajištění těch nejzákladnějších lidských potřeb. Zjišťujeme, že velká část naší aktivity, kterou jsm…

Starší jako modlitební jednotka

Vnímám úkol staršovstva především v duchovní službě, a to službě modlitebníka. Starší by měl být člověkem modlitby, pak až činu.

Modlitba je neviditelný základ všeho, co se děje ve sboru. Jako mladý vikář jsem se ptal zkušenějších, čím mám ve sboru začít, jak uchopit svoji službu, čemu dát prioritu. "Až budeš na novém místě, navštiv nejdříve všechny členy sboru" - říkali ti, kteří měli pastýřské obdarování. "Přemýšlej nad směřováním sboru a pracuj nad strategickým plánem" - říkali ti s apoštolským rozhledem. "Zaměř se na kvalitní kázání a vyučování" - radili učitelé. Já je neposlechl. Dříve, než jsme se staršovstvem otevřeli otázku vize, než jsme připravili tématický plán kázání, než se mi povedlo navštívit alespoň některé členy a seznámit se s nimi, inspiroval jsem staršovstvo a sbor, abychom vstoupili do řetězového půstu a modliteb. Dodnes mám v kanceláři arch, který jsme vyvěsili na dřevěné obložení u vchodu do modlitebny tak, aby byl všem na očích. Ka…