Přeskočit na hlavní obsah

Starší ovlivňuje Boží lid Božím slovem

Jaká kritéria by měl dotyčný splnit, aby se mohl stát starším sboru? Všichni chceme ve staršovstvu lidi schopné, kreativní, zručné, duchovně obdarované, manažersky schopné, odvážné... neměli by tam být žádní ňoumové! Jistě! Jak by kazatel vybudoval akceschopný tým z lidí, kteří nic neumí?

Nový zákon nám nabízí trochu jiná kritéria, která máme mít na zřeteli, uvažujeme-li o staršovství (1.Tim 3,1-7; Tit 1,6-9). O schopnostech se tam mluví pramálo, převládají charakterové vlastnosti. Ku příkladu bezúhonnost, věrnost v manželství, střídmost, rozvážnost, pohostinnost, vlídnost, snášenlivost, nezištnost... Neměli bychom se tedy řídit tím, co dotyčný umí, ale především tím, jaký je.

Přece jen je důležitá jedna schopnost, na tu jsme jaksi v našem úvodním výčtu zapoměli. Schopnost vyučovat Boží slovo. Zřejmě se Pavlovi nejdná o to, aby starší byl teologicky vzdělán, jedná se o hluboké porozumění tomu, že pokud starší má vést Boží stádo a pečovat o ně, má se tak dít prostřednictvím vyučování Božího slova. Nic ostřejšího, důležitějšího, věrohodnějšího, nic díky čemu by se Bůh mohl svému lidu srozumitelněji zjevit a víc ho oslovit, nemáme. Snad ještě kromě vlastního příkladu (Tit 2,7). Boží slovo a osobní příklad jsou nástroji, kterými mají starší vést Boží lid.

"Starší musí vyučovat pravdu a vyvracet omyly. Musí být schopen přinášet evangelium a bojovat jím proti nápadným i nenápadným lžím, které nepozorně pronikají do rodiny víry. Musí vnášet Boží slovo do života Božího lidu, protože Ježíš skrze toto slovo kraluje své církvi" (Porterbrook, Vedení, s.7-8).

Starší by tedy měl umět vést diskuzi o biblickém textu, měl by zvládnout krátké biblické zamyšlení, biblický úvod, některý snad i kázání. Je-li schopnost učit opravdu schopností, je možné ji nabýt. Pro nás, opavské starší, je to velké téma. V současném složení staršovstva pouze jeden dokáže bez obtíží kázat (mimo staršovstvo jich dokáže vícero), dalším dvěma mohu bez obav svěřit vedení biblické hodiny (jsou schopni si připravit krátký výklad biblického textu), a jeden bez obtíží svládne vést rozhovor nad textem Božího slova. Chci jim (i sobě) však poskytnout příležitost učit se a růst v této oblasti, proto dle potřeby (nejméně jednou za volební období) zajišťuji konání seminářů, které splňují naše požadavky v této oblasti. Naposledy to byly kurzy Horizonty (https://etspraha.cz/cs/branches/public_courses).

I Písmo má pravidla, která musíme při jeho výkladu brát na zřetel a musíme se je učit používat. Není přípustné, aby starší byl schopen říci pouze to, co jemu osobně daný text "dává" a jak ho "oslovuje". To je nám houby platné, potřebujeme vědět, co text skutečně říká, jak to říká, proč to říká, komu to říká a co to znamená pro nás, kteří žijeme v době na míle vzdálené od té, ve které bibličtí autoři píší své texty. Navíc je třeba rozpoznat žánr, dát pozor na jeho specifika, zabývat se kontextem, pracovat s různými překlady a v neposlední řadě učit se používat ve svém kázání ilustrace a nabídnout uchopitelnou aplikaci. Platí, že dobrý vedoucí (kazatel) nemůže hodit svůj tým do hluboké vody s nadějí, že se neutopí. Kázání je hluboká voda, a proto je třeba nabídnout kázajícím školení a umožnit jim růst.

Jsem milovníkem nových sborů, fandím jim a všemožně je podporuji. Kázání je však slabinou mnoha z nich. Promluvám sice říkají kázání, ve skutečnosti se jedná spíše o přednášky, která se jen lehce otřou o Boží slovo. Slouží ono jako podpůrný argument pro teze přednášejícího. Jistě, jsou chytlavé a víc cool. Pokud však rezignujeme na poctivou exegetickou práci s textem a prodáme ji za "srozumitelnost" (řekl bych až nízkoprahovost), obávám se, že žádný nástroj k proměně lidského života nám již nezůstane. Nejsem zastáncem nesrozumitelných a nudných kázání, ale kázání vůbec nemusí být nudná nebo nesrozumitelná! O důvod víc, proč se důkladně věnovat přípravě ke kázání ve všech typech sborů, ať už nově založených nebo letitých.

To vše má jeden cíl, aby Bůh měl co největší prostor jednat se svým lidem, oslovovat ho, povzbuzovat, napomínat, utěšovat a vést. Pokud starší odmítá pracovat s biblickým textem, prostor pro Boží oslovení se značně zužuje.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ďábelská interpretace Žalmu 91

V době řádění koronavirové infekce se moje mysl často vrací k Žalmu 91. Kdykoli ho čtu, je pro mě velikým povzbuzením. Pomáhá mi obracet můj zrak na Toho, kterému se nic nevymklo z rukou. Tento žalm se stal předmětem spoustu citací na sociálních sítích, zvláště ty pasáže o moru: "Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti, z morové rány nejprudší" (3.v.), "nezalekneš se noční hrůzy ani střel, jež ve dne létají, morové nákazy, jež tmou se plíží, ani zhoubné rány v čase poledním" (5-6.v.), "žádné neštěstí se ti nepřihodí, rána se vyhne tvému obydlí" (10.v.)... Viděl jsem některé statusy a setkal jsem se s postojem některých křesťanů, že věřící se nemusí obávat ničeho, jelikož Bůh zaslíbil, že žádná nákaza se nás nedotkne. Dokonce, že koronavirus je Božím trestem pro nevěřící... ale křesťané - ti jsou v bezpečí, vždyť "po tvém boku jich padne tisíc a deset tisíc po tvé pravici, tebe to ale nechá být" (7.v.). Těžký kalibr! Ano, hluboce věřím, že Bůh

Církev 2020: Co nás naučil koronavirus

Koronavirová karanténa, která už pomalu odeznívá, přinesla mnoho výzev pro celou společnost, jejíž součástí je i církev. Co jsme se z období, které je již (snad) za námi, naučili?  Kdesi jsem četl vtipný sumář: Naučili jsme se, že 1) život je krátký, 2) smrt je nevyhnutelná, 3) zaměstnání je dočasné, 4) zdraví je hodnotné, 5) zítřek není garantován, 6) věčnost je na dosah a 7) zachránit nás může jen Bůh. Jsem za toto období vděčný. Ne že bych si nepřipouštěl závažnost situace a hrozbu nákazy, ale snažím se vidět v této době příležitost. Příležitost, která se neopakuje. Příležitost, kterou je třeba chytit za pačesy. V pohodlném autě našeho nedělního křesťanství někdo zmáčkl brzdu a my všichni (nepřipoutaní) jsme se rázem ocitli na čelním skle. Někdo nám zavřel modlitebny. Ze dne na den. Co teď? Museli jsme velmi rychle, prakticky z týdne na týden, implementovat nové modely společných setkávání. Někteří se vydali cestou předtočených bohoslužeb s důrazem na vyšší kvalitu přenosu, nako

Čas opustit barikády... aneb co nás naučila přestřelka o manželství stejnopohlavních párů

... nebo alespoň měla naučit... Není to tak dávno, co jsem byl svědkem dosud nevídané přestřelky mezi křesťany na téma "manželství stejnopohlavních párů". Diskuze odhalila mnohé - počínaje komunikačními fauly, kterých se mnozí diskutující dopouštěli, pokračuje neporozuměními vyplývajícími z generačních rozdílů, věroučným a etickým chaosem konče. Chvíli jsem zvažoval, zda do diskuze vstoupím, byl jsem k tomu i vyzván, nakonec jsem odolal a mlčel jsem. Dobrá lekce sebeovládání, doporučuji ji občas aplikovat všem diskutujícím. Teď, když střelný prach opadává, je dobré si říct, co se vlastně stalo a poučit se z toho. Několik mých postřehů: 1) Zbytečně jsme (myslím tím ty, kdo se hlásí ke křesťanství) naletěli na špek tématu, který nám někdo odněkud naservíroval. Tím nechci znevažovat problémy lidí žijících v homosexuálních vztazích, myslím si, že i oni a jejich témata byla zneužita za účelem rozeštvávání společnosti. Opravdu chceme svým chováním podporovat kulturu, ve které se li