Přeskočit na hlavní obsah

Rozhodl jsem se psát blog...

Rozhodl jsem se začít psát blog. Jednak mě k tomu kdysi dávno vybídl David Novák, dnes předseda Rady Církve bratrské, jednak v poslední době zjišťuji, že blog může být praktickou pomůckou, na kterou mohu snadno odkázat při mých přednáškách na různá témata.

Jsem kazatel, proto se zde budou občas objevovat zamyšlení nad textem Písma. Jsem také vedoucí v mém sboru Církve bratrské v Opavě, tedy budu psát o roli a odpovědnosti vedoucího. Jsem také vášnivý čténář, kromě teologických publikací čtu knihy z oblasti leadershipu. Těší mě, když se díky dobrému vedení daří organizaci překročit vlastní stín, nadchnout ostatní pro dobrou věc a táhnout společně za jeden provaz. Nejsem však teoretik a scholastik, budu tedy psát pouze o tom, co se povedlo uplatnit do kontextu naší kultury, co jsem zažil a čeho byl svědkem.

Jsem však především Boží dítě, proto je mou vášní vše, co je spojeno s Kristem, Biblí a církví. Jsem nadšený do myšlenky zakládání nových sborů - vyzkoušené formy misijní práce, a fandím procesu obnovy sborů stávajících (jak já říkám - letitých), konec konců jedna taková obnova se děje ve sboru, kde sloužím.

Jsem členem Církve bratrské a jsem jí v mnohém fascinován. Těší mě spojení tradice a rozvahy s dravostí a otevřeností. Obdivuji velkou míru volnosti a svornosti. Řádu a svobody. Vzdělanosti a laicismu. Podobná, zdánlivě protichůdná, spojení jsem zatím nepotkal nikde jinde. Jistě, mnohé je možné zlepšit a změnit. Myslím si však, že základy jsou postaveny správně a předešlým generacím, které stavěly ony základy a vytvářely kulturu Církve bratrské, ve které dnes žijeme, patří velký dík. Teď je na nás, na nastupující generaci, abychom skupiny, stanice, sbory a denominaci nejen vedli dál, ale především abychom zvěst evangelia zpřístupnili naší generaci, která evangeliu nerozumí. Spolu se srozumitelností máme je nechat nahlédnout do duchovna, Božích tajemství, tajemného Božího jednání a nadpřirozených zázraků, které doprovázejí a doprovázely ty, kteří v Krista uvěřili (Mk 16,17-18). Církevní zřízení a ekklesiologické formy musí zůstat věcmi služebnými, slouží totiž vyšším cílům.

Vedení místních sborů v kontextu Církve bratrské
Jelikož zde často budu psát o staršovstvu, tedy o vedoucích místního sboru, považuji za potřebné své čtenáře uvést do širšího kontextu. Vedoucím v místním sboru není samotný kazatel, ale ani celá členská základna. Vedoucími jsou starší, tedy tým lidí, které si volí členové sboru na období čtyř let. Součástí staršovstva je také ordinovaný kazatel (jehož si volí členové sboru v jiné volební sekvenci a působí na sboru jen omezenou dobu), ale jeho postavení není nijak privilegováno. Má jeden hlas, stejně jako kterýkoli starší a musí vzájemně hledat shodu. Kazatel bez staršovstva si nemůže prosazovat svou, ale ani staršovstvo bez kazatele. Je pravda, že kazatel má velký neformální vliv ve společenství a ten vliv může buď využít ke prospěchu celého sboru a Božího království, nebo zneužít ke prospěchu svému. Rozhodl jsem se jít první cestou. Nakolik se mi to povedlo, budou hodnotit jiní.

Staršovstvo v kontextu CB je jakýsi mix duchovního směřování, pastýřské péče, diakonské služby a správní rady. Pestrost bodů jednání je veliká - zprvu vedeme rozhovor s nově obrácenými, kteří se připravují ke křtu a členství, pak zase řešíme rozpočet sboru, následně hovoříme o manželství, které prochází krizí, modlíme se za ně a přemýšlíme, jak jim pomoci, následně řešíme plán bohoslužeb a aktivit sboru na další měsíc, poté ustanovujeme někoho ke službě, zase řešíme úklid sborové budovy a brigádu na sborové zahradě, posléze se věnujeme koncepčnímu přemýšlení o směřování sboru. Všehochuť. A mě ta pestrost obsahu společné práce vyhovuje, asi bych nedal řešit pouze typově stejné věci pořád dokola.

A ještě jedno. Mám rád malé týmy. Mé staršovstvo má 4 členy. Stejný počet byl v době, kdy sbor měl o polovinu méně členů, než má dnes. Malé týmy mají své výhody - jednak budování jednoty v menším týmu je snažší než v týmu velkém, jednak dynamika menšího týmu je mnohem rychlejší než týmu většího, svou roli hraje také to, že všichni starší spolu s kazatelem se vejdou do jednoho auta :-) a mohou tak trávit čas při společné jízdě. Třeba na výjezdní zasedání.

Musím s radostí říct, že k volbám do staršovstva se v našem sboru stojí fronta. Nabídka ochotných lidí převzít zodpovědnost staršího dlouhodobě převyšuje stanovený počet. Ve volbách v roce 2015 kandidovalo 8 lidí, v roce 2019 bylo kandidátů 7. Proč je zájem tak velký? Pokusím se najít odpověď v následujích příspěvcích.

Budu vděčný za Vaše komentáře, ať už zde nebo na jiných sítích. Pište, komentujte, sdílejte svoje postřehy i zkušenosti. Klidně nesouhlaste. Ať se však vše děje důstojně, bez osobních útoků, s úctou jeden k druhému a vědomím své vlastní omylnosti. Errare humanum est.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Církev 2020: Co nás naučil koronavirus

Koronavirová karanténa, která už pomalu odeznívá, přinesla mnoho výzev pro celou společnost, jejíž součástí je i církev. Co jsme se z období, které je již (snad) za námi, naučili?  Kdesi jsem četl vtipný sumář: Naučili jsme se, že 1) život je krátký, 2) smrt je nevyhnutelná, 3) zaměstnání je dočasné, 4) zdraví je hodnotné, 5) zítřek není garantován, 6) věčnost je na dosah a 7) zachránit nás může jen Bůh. Jsem za toto období vděčný. Ne že bych si nepřipouštěl závažnost situace a hrozbu nákazy, ale snažím se vidět v této době příležitost. Příležitost, která se neopakuje. Příležitost, kterou je třeba chytit za pačesy. V pohodlném autě našeho nedělního křesťanství někdo zmáčkl brzdu a my všichni (nepřipoutaní) jsme se rázem ocitli na čelním skle. Někdo nám zavřel modlitebny. Ze dne na den. Co teď? Museli jsme velmi rychle, prakticky z týdne na týden, implementovat nové modely společných setkávání. Někteří se vydali cestou předtočených bohoslužeb s důrazem na vyšší kvalitu přenosu, nako

Starší miluje lidi, kterým slouží

V minulém příspěvku jsem napsal, že jsem spoustu radám, coby začínající kazatel, nenaslouchal. Dnes budu psát o radě, kterou jsem naopak poslechl, resp. neustále se rozhoduji jí naslouchat. Byl to můj mentor, duchovní otec, vzor v pastýřské službě, kterému jsem dal otázku, co by mi poradil na začátku mé služby duchovního. Jeho odpověď byla stručná, dodnes mi však zní v uších: "Matúši, vím, že miluješ Boha, miluj také lidi, kterým budeš sloužit". Tečka. Ticho. Nic víc. Opravdu? Žádný seznam, žádné priority, žádné úkoly, žádná varování? Miluj Boha a lidi. Jako by v této větě bylo obsaženo vše. Vše podstatné. Začal jsem se tímto doporučením řídit a totéž očekávám od starších, kteří stojí v duchovní službě spolu se mnou. Motivace lásky je ve službě stěžejní. Dokonce si myslím, že pokud je ve staršovstvu někdo, kdo má jinou motivaci - cítí tlak okolí, že by měl být starší nebo nikdo jiný nechtěl, nebo naopak vnímá tuto službu jako prestižní pozici a potřebuje si něco dokázat - n

Co nám vzala koronavirová pandemie?

Můj předchozí blog se týkal jiného pohledu na koronavirovou pandemii. Mou touhou bylo přinést pohled vděčnosti, radosti a naděje do doby strachu a nejistoty. Ale stejně tak jak současná situace může být pro nás příležitostí, může se rovněž stát hrozbou. Může nás posílit, nebo semlít. Jisté je, že nás tato doba poznamená, už nikdy nebudeme stejní. Vyjdeme z ní proměněni. Co nám tedy vzala koronavirová pandemie? V čem nás může negativně poznamenat? V čem nás ohrožuje? Odhaluje tmavá zákoutí našich vztahů. Někde jsem četl vtipnou poznámku, že teď, když musím žít v jedné domácnosti se svou manželkou takřka non-stop, jsem si všiml, že je to docela fajn ženská s dobrými názory. Znám manželství a rodiny, které krize posílila, stmelila, sjednotila. Zrovna tak si uvědomuji, že za zdmi některých domů a dveřmi bytů se odehrává docela jiný scénář. Manželé najednou zjišťují, koho si vlastně vzali, rodiče zjišťují, jak vychovali svoje děti. Překvapují se navzájem svými reakcemi. Nepoznávají sami